21-30
10. 1. 2010
21. Normativní řád, sociální norma, její vymezení a znaky
Normativní řád
○ představuje širokou škálu závazných pravidel, modelů chování (způsob oblékání, stravování, řeči, způsob práce)
○ je tvořen sociálními normami (ty si osvojujeme- obsah a smysl) a normativními očekáváními (ty očekáváme)
○ vytvářejí si je sociální útvary v procesu institucionalizace sociálního chování
○ norma- to co je OBVYKLE, PRIPUSTNE, RACIONALNI, ZADOUCI
Sociální normy
○ nejsou přesnými návody, dávají jen hranice jednání, máme na výběr z více variant
○ obecne pravidlo chovani, schvalene v danem socialnim kontextu, dodrzovani je potvrzovano pozitivnimi a negativnimi sankcemi
Normativní řád je tvořen:
- sociálními normami
- normativními očekáváními
Sdílení normy:
- osvojení si obsahu a smyslu normy
- normativní očekávání jednání vyplývajícího z normy
Míra internalizace je ovlivněna:
- samým soc. subjektem
- typem osobnosti
- obsahem dané normy
-
Norma – to, co je obvyklé, osvědčené, přípustné, správné a žádoucí
Sociální norma – abstraktní vzor sociálního chování
Podstatné znaky:
- obecnost (k relativně neurčitému počtu subjektů)
- normativnost (stanoví, co má být)
- sociální akceptovatelnost
- sankcionovanost,
obsahuje tyto prvky:
kdo očekává, od koho, co, za jakých podmínek a situace, případné sankce, polehčující okolnosti, kdo realizuje sankce
Klasifikace norem (sankcí) – negativní a pozitivní (gratifikace), formální a neformální, represivní a restituční, psychické, fyzické, ekonomické, politické …
normalita a deviace – normalni = pravidelny, souvisi s normou- respektovani systemu hodnot a norem, chapeme jako absenci uchylky nebo optimalni stav organismu, determinovano polit,ekon a pr.faktory v prostoru a case
Zdroje norem:
- sociální autorita – zejm. u právních a náboženských norem
- společenský konsenzus – shoda většiny soc. útvaru
- institucionalizované ritualizované chování – např. společenská etiketa, obřady
22. Sankce jako znak sociální normy, vymezení a druhy sankcí
Sankce = potvrzení , posileni normy
Druhy dle:
1. orientace hodnocení
Pozitivní (odměna, pochvala)
Negativní (za porušení)
- lisi se od pr. norem (ty mají pouze neg. Sankce, tvori zaklad soc. podminovani (taktika cukru a bice)
2. míry formálnosti
Ne/formální sankce (legální sankce x výsměch)- formalni spjaty s institucemi, obvykle pisemne
3. způsobu působení
Represivní sankce - mechanicka solidarita, trestni pravo, pripravuji o cest svobodu, pohodu, trestní právo, nejsou pravidla, jen tresty (trestní právo neříká – nezabiješ, jen odsuzuje vraha), funkce trestu jako nápravy provinilce či zastrašení případných následovníků je malá, pravá fce je udržení společenské soudržnosti, trest má působit především na poctivé lidi
Restituční sankce - navrat do puvodniho stavu nebo nahrada skody, soukrome pravo, organ. Solidarita (Durkheim), občanské a d. práva, jedná se o navrácení do původního stavu, prohra obhájce neznamená potupu, ztrátu cti
4. druhu způsobené újmy
Psychické (verbální, neverbální)
Fyzické- nasili, omezovani svobody pobytu, pohybu
Ekonomické (hosp embargo)
Politické (ztráta fce)
5. orientace sankce
Vnitřní (svědomí)
Vnější (veřejné mínění)
Otázky přiměřenosti a efektivnosti sankcí, socialni funkce testu- ne pouze prevence a odstraneni ohrozeni, ale také stmeluje společnost (D.)
23. Systém sociálních norem, druhy sociálních norem, jejich zdroje a objekty
systém- soc. normy jsou jádrem normativního řádu
NORMY:
ideální (historicky nejstarší)
statistické (z četnosti, extrém – deviace),
subjektivní (norma pozorovatele)
funkcionální (normální je, co odpovídá cílům daného individua)
Dělení dle:
1. upravované oblasti soc života
(právní, morální, zvykové, nábož, politcke, jazykove, esteticke, ekonomicke…)
2. způsobu normativní regulace
(proskribujici-zákaz, preskribujici- příkaz,opravnujici- dovolení, pouze normy pravni), kazde pravidlo mozne tvorit vsemi zpusoby
3. formálnosti normy- form. X neform.
4. adresátů (obecné- na vsechny, zvláštní- pouze na nekoho)
Relativistický přístup – př. více požívání vína není deviantní ve vinařské oblasti
Zdroje - jsou relativní v čase, soc. systémech, i uvnitr soc. systemu (subsystemy) :
sociální autorita (zákonodárný sbor, bůh)
normativní konsenzus- shoda vetsiny clenu soc. utvaru
Objekty:
1.ve vztahu k jiným jedincům
2. k soc. systému na němž participujeme
3. k nám samým (práce na sobě)
4. k přírodě (ochrana přírody)
5. k bohu (metafyzickym objektum)
24. Normativní očekávání a sociální role, sociální pozice a role, chování v sociální roli
Normativní očekávání
○ je spojeno se sociálními rolemi, se kterými souvisí také jedincova sociální pozice
○ sociální pozice je hodnota jedincova místa v sociálním útvaru
○ čím vyšší je pozice, tím vyšší jsou jedincova práva a menší závislost
Každý hraje mnoho soc. rolí. Neplnění bývá sankcionováno, např. snížením soc. pozice. Normy jsou stabilizovaná normativní očekávání, mohou se stát normou, normy vytvářejí bipolaritu na konformní a deviantní chování.
soc.role - predstavuje vztah mezi soc. pozici jedince a predstavami clenu utvaru o chovani prislusejici dane pozici, oznacovana dynamickym aspektem pozice- muze jit o rolovy tlak, část ocekavani ma normativni povahu - normativni ocekavani
Normativní očekávání souvisí se zastávanými sociálními rolemi. Výkon soc. role ovlivňuje protiprávní jednání.
Sociální status – sociální hodnota místa (postavení) v sociálním útvaru
Složky soc. statusu :
připsaná (status získaný bez vlastního přičiněný, např.zděděný majetek, věk, rasa)
získaná (vl. aktivitou),
vnucena (nucen- vojak, nezamestnany)
○ soc. role je to souhrn chování, který se od jedince očekává; ale nemusí být naplněn (očekávaná/realizovaná sociální role)
○ každý hrajeme mnoho sociálních rolí
○ neplnění sociální role bývá sankcionováno, např.snížením sociální pozice
○ příčiny nesouladu: odlišné definování role, nízký stupeň ztotožnění, nekonzistentnost (rozpor v očekávání ostatních)
○ muze dojit k rolovemu pretizeni (zamestnana matka), konfliktu roli (matka studentka)- nemuze naplnit
Různé akceptace role nositelem:
® vyhovuje a identifikuji se s ní
® vyhovuje, ale částečně si ji modifikuje
® nevyhovuje, ale snažím se do ní vrůst
® nevyhovuje a přijímám ji pouze vnějškově s vnitrni distanci
® nevyhovuje a aktivně ji odmítám
- výkon role zásadně ovlivňuje chování sociálních subjektů v sociální interakci, zprostředkovává vliv sociální struktury a dosažené pozice
- normy jsou kontrafakticky stabilizovaná normativní očekávání
25. Právo a neprávní normativní systémy, právo a morální normy
nepravni normativni systemy - moderní jurisprudence se snaží právo uchopit v rámci celé sociální reality (X pozitivisti, normativisti)
o sankce morálních norem – veřejné mínění působící na svědomí
o právní normy stejně jako normy morální patří mezi normy sociální
Odlišnosti práva a morálky:
- okruh upravovaných soc. vztahů
- druh sankcí
Morální normy hodnotí jednání dle:
dobra a zla
spravedlnosti a nespravedlnosti
čestnosti a nečestnosti
jednani hodnoti jako moralni x nemoralni, mravne x nemravne
○ pro právníka je důležité občasné krytí nemorálnosti s nezákonností
○ morálka častěji než právo poskytuje vzory chování a disponuje také řadou pozitivních sankcí (narozdil od prava), ale i negativnich (svedomi, ver. Mineni), vyjadruje koncepty pozitivni odpovednosti (zdvizeny prst)
Funkce morálky:
- morálka často supluje znalost práva
- právo často nabývá morální hodnotu (porušování je nemravné)
- morální sankce (odsouzení) je často horší než legální sankce
26. Právo a zvykové a náboženské normy
Zvykové normy
○ zvyky, obyčeje, tradice, konvence, obřady, ceremoniály, rituály, etiketa atd.
○ opírají se o dlouhodobé, tradiční dodržování ve společnosti; něco se dělá proto, protože se to tak vždycky dělalo, přenášení z generace na generaci
○ regulované chování zvykové normy dělí na slušné a neslušné
○ dodržování umožňuje nenápadnost, nedodržování pokládáno za odlišnost a troufalost
○ sankce jsou relativně nejmírnější (snížení společenské prestiže, pozice)
Náboženské normy
○ rozdělují chování na zbožné a hříšné
○ jsou dány nadpozemskou bytostí, hřích je jednáním proti jejímu zákazu
○ sankce je nepřirozená (hněv bytosti, důsledky v posmrtném životě); možnost a nutnost očisty modlitbou, pokáním, magickými úkony, kterým si bytost usmiřujeme
○ nemají za cíl odčinit stav vzniklý hříšným jednáním
○ často se překrývají s morálními i právními
27. Právní normy, jejich znaky a sociální funkce v dnešní společnosti
pravni normy - sociální kontrola je procesem, při kterém se předávají jisté standarty a vzorce chování
○ právní normy jsou vysoce rozpracovaným prostředkem sociální kontroly, stanoví postupy jak řešit určité sociální situace (jak uzavřít manželství, kupní smlouvu)
znaky: obecná závaznost, zvláštní forma, možnost státního donucení
Odlisujici funkce:
1) právo zasahuje normativně téměř do všech oblastí společenského života
2) je programově vnitřně nerozporné
3) řeší sociální konflikty
4) je prostředkem prosazování společenských změn
5) právo je také základním integrativním normativním systémem; v moderní společnosti totiž dochází k rozpadu tradičního řádu, diverzifikaci jednotlivých subsystémů
○ zdůraznění integrující role práva nevylučuje působení ostatních mimoprávních systémů, naopak je zde provázanost v oblasti právního rozhodování a faktického sociálního jednání
○ přes nízkou právní informovanost se většina lidí ani nedbalostně nedostane do konfliktu s právními normami
○ ideálním výsledkem integrativní funkce je rovnováha mezi sociálním pořádkem (vnější omezující tlak) a svobodou jedince- synergicky efekt
28. Sociální jednání a sociální instituce, jejich vymezení, základní prvky a sociální funkce
Sociální útvary (rodina, spol…) institunalizují jednak chování svých členů, ale i způsoby řešení některých problémů (chudoby…) a uspokojování urč. Potřeb svých členů vytvářením soc. institucí (manželství, přátelství, nevěra, náboženství)
Soc. jednání:
1. účelově racionální (kritériem racionality je úspěch)
2. hodnotově racionální
3. tradiční – zvyk
4. afektivní - (emoce)
Instituce – komplex stanovených sociálních vztahů a v jejich rámci probíhajících činností, který je orientován ke zvládnutí určitého problému nebo uspokojení určité potřeby; urč. „koleje“ soc. jednání, odlišují „domorodce“ od „cizince“
○ jsou to kulturně ustavené vzory sociálního jednání, které vytvářejí sociální jednání integrovaná do trvalejších systémů sociálních vztah
○ v rámci širších (manželství, náboženství, příbuzenství) vznikají užší (nevěra, přátelství, celibát, úplatek)
○ zajišťují podobnost jednání, nejsou logicky provázané, mohou být v rozporu (rodina-celibát)
○ instituce nezná členství osob, ale představuje způsob jak se co dělá
Význam instituce:
- zachování existence útvaru
- udržení soc. struktury
- uspokojení urč. potřeby (funkce)
Základ tvoří (prvky)
® vnitřně propojené sociální normy a role
® typizované způsoby společenských vztahů a činností (nutno si je osvojit)
® sociální hodnoty (sociální instituce v sobě zahrnuje hodnocení určitých vztahů i sebe sama)
® sociální statusy (sociální instituce poskytuje určité pozice, které jsou někdy právně upraveny)
® někdy závislost na sociální organizaci (organizace je tvořena
lidmi, kteří něco dělají, např. školství, zdravotnictví)
○ jsou jakýmisi uzlovými body spojenými s činnostmi a vztahy, zajišťují podobnost jednání, nejsou však logicky provázané a mohou být i v rozporu (rodina – celibát)
Funkce - představují institucionalizaci uspokojování potřeb
○ funkcionální analýza zdůrazňuje, že analogicky k lidským potřebám na úrovni sociálních seskupení existují sociální funkce, které musí být realizovány
○ funkcionalni alternativy- tatáž instituce může plnit různé funkce (rodina – ekonomický, reprodukční)
○ institucionalni alternativy- stejná funkce může být uspokojována různými institucemi (sexuální chování – celibát, rodina)
○ instituce ale nejen uspokojují potřeby, ale také ovlivňují směrování sociálního jednání, zbavují nutnosti hledat nové formy
○ vznikají spontánně (pozdrav) nebo cílevědomě (některé právní instituty), nahrazuji cloveku zvireci instinkty
29. Mertonovy nezamýšlené důsledky a Boudonovy zvrácené efekty sociálního jednání
Nezamýšlené důsledky sociálního jednání:
Merton
- zkoumá protiklad mezi záměry, cíly sociálního jednání a jeho důsledky (analyzuje zavedení prohibice v USA, jehož latentní funkcí byl vzrůst organizované zločinnosti); zabývá se také problémem dodatečné racionalizace důsledků jednání původně nezamýšlených (jezdec, který spadne z koně říká, že chtěl stejně seskočit)
- dostatek informací sám nezaručuje odbourání účinků, protože poznání v oblasti sociálních věd má pravděpodobnostní povahu (neodhalíme každou jednotlivost), v praxi člověk jedná dle vlastních názorů, ne dle vědy a nemá ani dostatek času na analýzu možných důsledků svého jednání, resi, zda muze byt tento dusledek pricitan subjektu- „kauzalni imputace“
- omyly vznikají, protože předpokládáme, že
1) co fungovalo v minulosti bude fungovat zase
2) emoce znemožňuje adekvátní definování situace
3) zájem o hlavní cíl a hodnoty odsouvá možné další důsledky
Boudon
- se zabýval zvrácenými účinky sociálního jednání, ke kterým vede hromadné realizování u jednotlivých případů osvědčené činnosti; původně dobrý záměr se může zvrhnout v pravý opak
- napr. fronty v cukrárnách, zácpy na silnicích; chci jit v nedeli na vylet nebo si zkatit cestu zkratkou, ale to vsichni, takze jsme nasrani, slo by omezit, kdyby bylo stanoveno kdo kdy jde na vylet,…,nemozne
- sociologie se snaží vystihnout tyto mechanismy a hledat východiska
30. Pojem sociální deviace, klasifikace sociálních deviací a její prvky, normalita a deviace
sociální deviace - je porušení nebo podstatná odchylka od normy či skupiny norem
○ pojem se začal používat ve 40.letech 20.století místo sociální patologie (dnes se tím myslí pouze sociálně nebezpečné formy deviace)
relativistický přístup: může být i pozitivní (disidenti za komunismu), určitá deviace souvisí se střídáním generací, může také sjednocovat nedeviantní jedince (chyťte zloděje)
- žádné normy nejsou dodržovány na 100% - nepsaný toleranční limit
- deviace – podstatně širší pojem než protiprávní jednání
○ jsou spojeny s: obživou (nezaměstnanost), společenským uznáním, rodinným životem (rozvody), soc. zabezpečením (kriminalita), duchovním životem (sekty)
○ soc. deviace je pojem - SIROKY (nevime od které normy, NEUTRALNI (nerika poz/neg), MOR. INDIFERENTNI (dobře x zle)
○ odlisujeme pojmy - negativni soc. jev, protispolecenske chovani, protipravni jednani, socialne patologicke jednani
PRVKY SOC. DEVIACE
- sociální deviace je celistvý, dynamický útvar tvořený prvky jako jsou sociální hodnoty, společenské normy, sociální instituce, společenské vztahy, osobnost aktera
- jsou spojeny
1) s obživou (nezaměstnanost)
2) společenským uznáním
3) rodinným životem (rozvody)
4) sociálním zabezpečením (kriminalita)
5) zdravím (ŽP)
6) duchovním životem (sekty), radime sem i alkoholismus, gamlerstvi, prostituce,..
○ společnost se proti nim brání sankcemi (nevhodná ale může mít opačný efekt)- sankce spojeny se statem- zaroven protipravni
® pozitivní X negativní ® represivní X restituční
Dělení:
○ dle typu porušované normy: právní, mravní, etické a náboženské
○ dle subjektu: jednotlivců, skupin
○ dle objektu podle různé sféry společenského života či sociální orientace
○ dle cíle: zištné, agresivní, pasivní
Deviace – odchylka – ne jen pejorativní význ. à disidenti jako „ostrůvky pozitivní deviace“
Relativistický přístup k deviaci – sociálnímu chování lze pochopit pouze v kontextu dané kultury
Druhy deviací:
- nezaměstnanost, bezdomovectví
- ztráta sociální adaptability
- rozvodovost
- kriminalita
- náboženské sekty
Důležité okolnosti ovlivnujici /vylucujici efektivnost:
povaha regulovaných společenských vztahů: zákaz sexu nepřirozeným způsobem v některých státech USA, ochrana
chráněných druhů při nedostatku odborníků, kteří je dokáží poznat
kvalita právních norem
stabilita právního řádu
frekvence porušování práva: může se při netrestání tát vzorem pro další pachatele
kvalita činnosti orgánů realizujících právo: prolínají se aplikace primární (vydání povolení) a sekundární (při porušení normy)
prestiž práva a zákonodárce
vztah práva a mimoprávních sociálních norem: je to významné, protože společenská znalost práva je nízká
úroveň právního vědomí: znalost práva
Pojem normalita (normalis)
= něco pravidelného, vyměřeného
1. nejstarší
- srovnání s ideální normou
- např. antika kalokagathia stanovuje vzor, norma nemůže být vyjádřena číselně, kvalitativní pojmy
2. statistické pojetí (běžné v současnosti)
- genialita Aristoteles se domnívá, že je to negativní deviace, vede k melancholii
3. normální je to, co je funkční
- postaveno na svobodě individua, přehnané právo na individualitu (sexuologie)
4. podle subjektivní normy pozorovatele
Výzkumy týkající se normality:
1. výzkum am. prof. Zinbarda
- v oblasti vězeňství
- hledal dobrovolníky mezi studenty, půlku z nich zavřel do vězení (jenom jako) a z druhé půlky udělal dozorce, zjistil, že mezi nimi vzrostla agresivita (u obou polovin)
2. Hana Arendtová
- nacistický zločinec Adolf Eichmann
- situace z něj udělal zrůdu, Hitler měl patologické rysy od začátku
3. Millgramův výzkum elektrické šoky učitelé x žáci
- závěr: snaha podléhat autoritám, když to máme "svrchu" uděláme to, i když nesouhlasíme
4. výzkum Slavomila Hubálka
- nájemní vrahové
- typ nájemného vraha: mladý muž, netrestaný, nadprůměrná inteligence, vraždu chápou jako zakázku, zatčení chápou jako smůlu v podnikánÍ